Selhala jsem

11. června 2013 v 20:35 | Clockwork Lady |  Pod plachetkou persóna
Stalo se.
A nikdy nemělo.
Už neznám lepší způsob, jak svojí osobu pohřbít, ponížit a potrestat za to, co jsem provedla, než že to vykřičím do světa internetu, kde mám největší šance, že si to každý přečte. Protože chci, aby každý viděl, co se ze mě stalo a chci, abys pochopil, že myslím všechno, co jsem Ti řekla o svých citech k Tobě, naprosto vážně. Přes den mě napadlo tolik slov, co bych Ti chtěla říct na svojí obhajobu, ale ta v tomto případě není na místě. Jediný, kdo je na celé věci viníkem, jsem jen a jen já. Moje hloupost, slabost a nezodpovědnost. Můj naprostý krok vedle. V nejhorší chvíli. Udělat něco takového člověku, který si to zaslouží ze všech nejméně.
Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali Tobě. To je to zasrané pravidlo, kterého jsem se měla držet. Kterého jsem se mimochodem vždy držela až do té doby, než jsem nevěru sama zažila. Je to nejspíš nějaký vir, udělá to někdo Tobě, uděláš to dalšímu.
Těm tátovým kartám jsem nevěřila. Až do této doby. Neskutečné, jak člověk nevěří a pak mu to vyrazí dech. Byly to špatné karty. Bylo na nich něco v nepořádku. Věž. Zničeho nic se něco stane. Teď tomu nevěříš, ale až se tak stane, nepostřehneš, že jsi to vlastně už dávno věděl. Zapomněl jsi na to. Nikdy bych neřekla, že to budou moje karty. Že vše bude z mé strany.
Mrzí mě, že to, co jsem myslela od srdce se rázem stalo jednou velkou lží. Kvůli mé zatemněné mysli. Jedním nemyslitelným okamžikem. Čas už ale vrátit neumím. A tak se musím vypořádat se svým svědomím, které je pro mě teď tím největším trestem a s následky, které by měli přirozeně následovat.
Minulost mi pošlapala budoucnost. A je zlé to takto napsat, ale tím činem se mi neuvěřitelné ulevilo. Byl to prostě konečný doslov. Epilog všeho. Tečka za větou. Poslední sbohem. Měl jsi ve všem pravdu. Nevěděla jsem, co chci. Protože jsme to asi vážně uspěchali a přiznávám, že jsem věci týkající se mé minulosti nepovažovala za zcela uzavřené, ale včerejším dnem se tak stalo. Moje city jsou jednoznačné a už se nikdy nebudu otáčet.
Podvede jednou, podvede znovu. Ne. Prosím, věř. V životě jsem se vždycky snažila chybovat co nejméně, ale jakmile jsi mi napsal svou první reakci a já si uvědomila, jak daleko jsem zašla, jak jsem překročila meze, nikdy už ten pocit viny nechci zažít. Ale nemůžeš být na druhou stranu tak flegmatický, aby ti to bylo vážně jedno. To Ti nevěřím. Přece mi to nemůžeš jen tak jednou větou rázem odpustit. Osoba, kterou podle svých slov miluješ nejupřímněji, co jsi kdy vůbec miloval, Tě zradila, podvedla a ponížila. Přece na to nemůžeš jen takto odvětit. Měl bys mi dát lekci, tak jak bych to udělala já Tobě, být to naopak. Budeš schopný se mi ještě někdy podívat do očí, aniž bys v nich viděl zradu?
Zhroutilo se to dřív, než to mělo možnost pořádně vzklíčit.
Ani rozchod by mě nemrzel tak jako spíš to, že už mi nikdy nebudeš stoprocentně věřit. Proklínám se za to, že jsem porušila slib. Porušila jsem svůj slib a tímto bych ho chtěla obnovit.
Chci, aby všichni věděli, že nejsem tak dokonlá, jak o sobě říkám, že chybuji, i když tvrdím, že ne, že jsem zradila osobu, kterou miluji a která milovala mě. Ale chci taky ukázat, že tu chybu dokážu přiznat a umím za ni trpět.
Vždycky jsi mi říkal: ,,Buď silná.'' A Ty sám jsi schopný za žádnou cenu nepustit slzy. Viděla jsem to. Možná je ale i to chyba.

Selhala jsem.
Podvedla jsem.
Zradila jsem.

Odpusť.


Clockwork Lady
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama